35. díl. Pokud si myslíte, že průkopníkem ve zpracování duralu byl v sedmdesátých letech Gary Klein, podívejte se o čtyřicet let zpátky do Francie. Garymu nelze upřít úspěchy v metalurgii. To, že začal pracovat s oversize průměry, či že sváry dokonale zahlazoval. Francie však byla velmocí, co se týká používaní trubek z duralu již od třicátých let.
Je jasné, že se tenkrát rámy nesvařovaly, ale používalo se výhradně spojek ať už z duralu, či oceli, ale oblíbenost duralu v době, kdy světu vládla v naprosté většině ocel, je hodna obdivu. Existovalo několik značek, které stavěly kola z duralových trubek, mnohdy k tomu přidávaly i další komponenty, které jinde nenajdeme. Jedním z nich je Francouz Pierre Caminade, který kola prodával pod značkou Caminargents.
Firma Caminargents existovala v letech 1910 - 1950, největší boom duralu přišel kolem roku 1936, kdy firma produkovala rámy výlučně z tohoto materiálu. Typické jsou pro tuto značku osmihrané trubky s mufnami staženými šrouby, které byly taktéž ze stejného materiálu. Takto smontovaný celek fungoval jako celistvý pevný rám, podobné konstrukce se pak objevily až o mnoho let později u jiných značek. Vidlice byla vyrobena stejným způsobem.
Pierre Caminade se narodil blízko Bordeaux, v jihozápadní Francii v roce 1879. Jeho kariéra začala v Bois-Colombes na předměstí Paříže, kde pracoval jako stavitel rámů. Bylo to těsně před první světovou válkou, získal si dobré jméno při individuální výrobě lehkých rámů pro závodníky velodromu Buffalo. Produkce se tak zaměřila výhradně na dráhu a lehké ocelové trubky. Obrat nastal po válce, kde se použití hliníkové slitiny osvědčilo v letectví, dělostřelectvu atd. Proč tedy nezkusit dělat něco z duralu v cyklistice. Podle cyklistického historika Raymonda Henryho nebyla představa závodního bicyklu z hliníku tehdy nová, už v roce 1896 existovala funkční verze duralového kola. Ale prvním, kdo postavil lehký závodní silniční rám z duralu byl až Pierre Caminade v roce 1936.
