Vysoká kola v Čechách

21.02.2017 00:00

Vysoká kola v Čechách

17. díl. České země jako i celé Rakousko-Uhersko byly v 19. století prakticky prosty všeho, čemu se dalo říkat jízdní kolo. Je až s podivem, že zemím Monarchie, země ve středu Evropy se výroba bicyklů dokázala tak dlouho vyhýbat.

Existuje pouze několik málo výjimek a možná snad jen dokonce jedna - a tou je továrna na mlýnské a hospodářské stroje Jana Kohouta na tehdy ještě samostatném Smíchově nedaleko Prahy.

Pro náš příběh je podstatný rok 1879, kdy se u Jana Kohouta ubytoval farář anglikánské církve James Piricho s rodinou a se svým synovcem Williamem Crowlem. Ten si do Prahy přivezl vysoké kolo Excelsior.

Onoho roku 1879 měli z hostů, respektive z Williama Crowla, největší radost dva ze synů Jana Kohouta - devatenáctiletý František a šestnáctiletý Josef. Excelsior, na němž se Bill projížděl a do jehož ovládání oba mladíky zasvětil, je nadchl. Rozumí se, že oba synové nemuseli otce Kohouta dlouho přemlouvat, aby jim podobný stroj postavil. Z obou Kohoutů juniorů se záhy stali vynikající jezdci a závodníci.

Výroba kol se rozjížděla pomalu. Jednak proto, že to bylo něco zcela nového, jednak proto, že zatím nebyli zákazníci – v celém Rakousku-Uhersku dosud nikdo vysoké kolo neviděl, natož aby je postavil. Jak se velocipedy postupně vyvíjely a modernizovaly, je zřejmé z popisu jednotlivých strojů. Po celou dobu se ovšem jednalo o více méně kusovou výrobu, kdy každý dokončený kus byl něčím jedinečný. Díly nebyly zaměnitelné, rozhodně se nejednalo o standardizovanou produkci. Zřejmě nejplodnější byla výroba v polovině 80. let 19. století.

Firma se tak stala nejen největším výrobcem, ale také největším domácím prodejcem s nejlepším výběrem.

V polovině 80. let, kdy už byla Kohoutova vysoká kola žádané zboží a slovo „kohoutovka“ se stalo běžným výrazem pro vysoké kolo, kdy importovaná kola byla drahá a bezpečná kola teprve čekala na své rozšíření, pokoušeli se o výrobu i jiní řemeslníci. Ač se zatím nepodařilo identifikovat žádné domácí vysoké kolo signované jiným českým výrobcem, víme, že se vyráběla.

Svědčí o tom mimo jiné řada Kohoutových celostránkových inzerátů (inzerát stál 10 zlatých), zveřejňovaných od prvních čísel měsíčníku Cyklista, vydávaného Českou ústřední jednotou velocipedistů od 15. října 1884. V nich se mimo jiné praví, že Kohout „vyrabitelům bicyklů dodává veškeré části buď opracované neb hrubé v cenách snížených.“ Nevíme sice, kolik takových „vyrabitelů“ bylo, ale zcela určitě k nim patřil Jaroslav Blovský na Malé Straně v Praze, který v inzerátu v 2. čísle Cyklisty (15. listopadu 1884) slibuje „lehké cestovní bicykle, kteréž osvědčily svou trvanlivost na všech cestách a výletech, jež podnikali po dvě saisony veškeří členové klubu velocipedistů Praha. Závodní kola vlastní výroby zvítězily v letošních pražských závodech ve dvou jízdách.“ Zásobit celý klub Praha (založen 23. dubna 1883) jen svými koly znamenalo vyrobit jich několik desítek.

Dalším výrobcem byl Vojtěch Černý, původně Kohoutův zaměstnanec, který se osamostatnil a rovněž zahájil výrobu vysokých kol. Jedním z Černého učedníků byl Josef Walter, později známý výrobce kol (od roku 1898) a motorových vozidel.

V 7. čísle Cyklisty z 15. dubna 1885 nalezneme jednak  celostránkový inzerát obchodního domu Brömer-Elmerhausen & Co. ve Vídni, který nabízí výtečné Premier-Bicykle a Tricykle z továrny Hillman Herbert & Cooper v Coventry s vyobrazením Kangaroo a poznámkou: „V Praze zastupuje: Karel Schulz na Smíchově č. 294“. Na tom by nebylo nic divného, kdyby o dvě strany dál nebyl rovněž celostránkový inzerát Kohoutů, kde kromě nabídky (s hrubkou) „osvědčených Champion Byciklů“ stojí: „… jakož i dodává velocipédy anglické všech druhů a soustav, z části neb zcela niklované v cenách různých od 85 zl. r. č. výše. Bicykle soustavy Howe a Hillman, Herbert & Cooper (DHF) v cenách zvláště nízkých“. Že by si s přítelem Schulzem konkurovali? O měsíc později, v červnu 1885 (Cyklista č. 9) opět inzeruje rakouský velkoobchodník stroje HH&C s odkazem na pražského zástupce Karla Schulze na Smíchově č. 294. A o stránku dál oznamuje Kohout, že je „Generální zástupce světoznámé anglické firmy D. Rudge & Co.“ a dále Coventry Tricykle Copany v Coventry a také Hillman, Herbert & Cooper. Že by Kohout a Schulz soupeřili o zákazníky? Nebo výrobky společnosti HH&C od Schulze odebíral, aby se rozšířila prodejní síť? Snad. Jisté je, že Kohout dbal o nabídku. Od generálního zástupce firmy Howe, Jindřicha Lea z pražské Ferdinandovy třídy 1010-I, dnes Národní (inzeroval v Cyklistovi od prvního čísla vždy na celé straně), odebíral kola a nabízel je i ve svých inzerátech.

Na závěr nutno dodat, že vysoká kola se v továrně Kohout na Smíchově vyráběla od roku 1880 až do roku 1891. Za tu dobu bylo vyrobeno něco okolo 900 kusů těchto kol. Do dnešních dní je známo přibližně 57 dochovaných strojů značky Kohout, přičemž nejvyšším výrobním číslem je 872.

Foto www.sterba-bike.cz