A jak to bylo s reklamou....část druhá

15.05.2017 11:22

 

A jak to bylo s reklamou....část druhá

28. díl. Pronikavé rozšíření plakátové tvorby na konci 19. století umožnila dokonale zvládnutá technika barevné litografie. Tato tiskařská technika, založená na plošném kamenotisku, byla vynalezena již téměř sto let předtím. Objevil ji, s přispěním náhody, těsně před rokem 1800, Mnichovan Alois Senefelder (1771 – 1834), mimochodem pražský rodák, když si chtěl zjednodušit práci při opisování divadelních her pro svého otce, který byl hercem.

V širší známost vešla tato technika tisku po vydání Senefelderovy učebnice litografie v roce 1821. A když v roce 1837 přichází v Londýně na svět i litografie barevná, je její využití k tisku obrazů definitivní věcí. Barevný kamenotisk z několika desek bývá označován též chromolitografií. Začali ji používat mnozí francouzští malíři a grafici, včetně těch nejslavnějších – Daumier, Manet, Degas nebo Renoir.

Barevná litografie znamenala kvalitativní skok rovněž v plakátové tvorbě, ale ten se projevil až ve druhé polovině 19. století. Tato tiskařská technika se stávala velkou módou, otevírající do té doby netušené reprodukční možnosti. Díky ní vznikl a prudce se rozvíjel moderní plakát. Tvůrci plakátů si mohli dovolit využívat širokou škálu barev, bez jakéhokoli omezení jejich pestrosti, protože polygrafie byla schopna jejich záměr bez problémů realizovat. Barevné afiše z konce 19. století již po technické a umělecké stránce daleko předčily předcházející černobílé litografie z poloviny století.

Vznikají četné litografické dílny, některé s honosným názvem atelier, někdy dokonce umělecký atelier. Především v Paříži, kde jim tehdy říkali „imprimerie“, jich byly desítky. Každé z těchto tiskařských pracovišť se snažilo přesvědčit o svých technických přednostech, odvádět co nejkvalitnější práci a hrdě se k ní hlásilo. Zatímco autoři plakátů často zůstávali neznámí, tak litograf nebo jeho atelier téměř nikdy.

Tolik tedy z textu Ivo Hrubíška z jeho knihy Půvab cyklistických plakátů.

I z jeho textu vyplývá že reklamní litografické plakáty z konce 19. století byly a jsou čím dál více ceněným uměleckým dílem.

Výroba litografických plakátů byla velice náročná. Jak fyzicky,tak i technicky. I proto víme často mnohem víc o tom, která dílna plakát vytiskla, než o tom, kdo vytvořil jeho návrh.

A právě v Muzeu kol na Boskovštejně najdete největší světovou sbírku litografických plakátů s cyklistickými motivy. Jedná se o naprosto skvostnou kolekci, která rozhodně stojí za zhlédnutí.